DUBOVÉ A AKÁTOVÉ SOUDKY PRO VAŠI SLIVOVICI

Vítejte na našem webu!

 

Dřevěné sudy a soudky

K dozrání a stárnutí domácích ovocných destilátů.

 

 Ottův slovník naučný: ,,Slivovice je kořalka, která se vyrábí v některých zemích slovanských, zejména v Chorvatsku, v Bosně a Moravě po domácku, v novější době též v Čechách avšak zde po továrnicku, ze švestek. Švestky se rozmačkají celé i s peckami, nechají zkvasiti a zkvašená zápara se pak destiluje. Vedle lihu, který povstane kvašením cukrů, slivovice obsahuje též silici hořkomandlovou a něco málo kyanovodíku, které povstaly kvašením amygdalinu, obsaženého v jádrech. Čerstvá slivovice má chuť ostrou, skoro odpornou, teprve delším ležením nabývá příjemné vůně i chuti, zároveň zhnědne (původně je bezbarvá)...''


Tak jako bourbon nebo whisky získává tu správnou chuť až po patřičném dozrání v dubových sudech, posunuje se do vyšší kategorie i domácí ovocná pálenka, uložená alespoň na šest měsíců do dubového, či akátového soudku. Staletími prověřená metoda zrání dokáže z dobré slivovice, či kalvadosu udělat vynikající a i ty méně povedené, “s ocáskem“ lze tímto způsobem velmi účinně vyléčit!


Dokonalá rukodělná práce z vysoce kvalitního dubového, či akátového dřeva bude i krásným, neotřelým dárkem pro manžela, dědu, nebo kamaráda! Kdo tomu rozumí, ten ví…

TAKY JENOM NAHÁŽETE OVOCE DO SUDU A ZBYTEK NECHÁTE NA PŘÍRODĚ? DOCELA RISKUJETE, A ZBYTEČNĚ!

Vážení a milí páliči a páleníci!
Při častých diskusích u nás v obchodě na téma ovocný kvas, jeho založení atd. se stále ještě v hojné míře setkávám s názory typu: "nahážu to do sudu, zadělám víko a víc není potřeba. Skvasí to přeci samo, už náš děda to tak dělal!"
A já musím oponovat!
Ano, děda to tak dělal a stačilo to. Jenže děda taky nemusel kdysi stříkat brambory proti plísni, ani ovocné stromy a dokonce i zeleninu proti hnilobným bakteriím a spoustě dalších mrňavých potvor, které jsou dnes schopny sežrat a tedy shnít na zahradě téměř všechno. Žijeme v chemickém století a všechny ty plísně a hniloby jsou dnes odolnější a agresivnější, než bývalo dříve. V praxi to znamená, že jsou-li na ovoci, které dávám do sudu, přítomny ty správné a žádoucí divoké kvasinky, které přeměňují ovocný cukr na alkohol, jsou tam bohužel i takové, které produkují ocet, a o bakteriích a plísních, které dokážou kvas zničit nenapravitelným způsobem, ani nemluvím.
Z toho důvodu přidávám do kvasu dánské šlechtěné kvasinky SIHA 6. Ony sice nemají zuby a zlou bakterii nezakousnou, zato ale přeměňují cukr na alkohol takovým tempem, že jí nedají šanci se rozmnožit, bakterie se prostě nemá čím živit. A o to jde! Kvas, který takto vznikne, je čistý, bez podivných příchutí a "vůní". A co víc - hrušky nebo třešně bývají dost choulostívé a je třeba je ihned po vykvašení pálit, aby nezoctovatěly, to ví asi každý. Mohu ale z vlastní zkušenosti potvrdit,že po použití kvasinek SIHA 6 mi z obojího ovoce vznikl kvas velmi stabilní, kterému po vykvašení nijak neuškodila ani měsíční pauza, než došlo na pálení.
Též dporučuji přidat do kvasu enzymy. Enzymy nejsou žádná "chemie", jsou obsaženy v ovoci zcela přirozeným způsobem, pro naše potřeby je jich tam ale málo. Ony totiž dokážou mnohem lépe rozmělnit ovoce a tím pádem dojde k intenzivnějšímu, hloubkovému prokvašení. Enzymy v podstatě předkoušou kvasinkám potravu. Výsledek pro nás je takový, že o 10-30% více "nakape"! V praxi to opět vypadá tak, že přídám-li do 100l sudu švestek za dvacetikorunu enzymů, mám místo 11l slivovice 13l. To si myslím, že není k zahození.
A opět navíc - enzymy umí velmi účinně eliminovat pektin, což je v ovoci nepříliš žádoucí, ocasotvorná látka, které je obzvlášť v jablkách poměrně dost. A když je řeč o jablkách, tom nejběžnějším ovoci u nás, pokud dobře vykvasí a dobře se vypálí, musím souhlasit s těmi, kteří tvrdí, že je to potom lepší, jemnější pálenka, než slivovice.
Tedy zvažujte a počítejte, vážení páleníci. Vy, kteří používáte vinné kvasinky z drogerie, vezměte kalkulačku a počítejte, co Vás stojí jeden balíček spolu se živnou solí a co dáte za naši SIHU 6.
Přeji dobrou úrodu!
J. Beránek

 

VÍCE ZDE

Zajímavosti:

08.08.2009 17:33

Dějiny bednářství

 Sudy, které dnes známe, byly vynalezeny Kelty a nahradily do té doby používané kožené vaky nebo amfory. První popis a postup výroby dřevěných sudů pochází od římského válečníka a filozofa Plinia staršího (23-79 n. l.). Už v osmém století nařídil Karel Veliký správcům svých císařských dvorů, aby uchovávali víno pouze v dřevěných nádobách a aby upustili od používání kožených puten.  Bednářské řemeslo se s postupnou specializací začalo rozčleňovat na bednáře, bečváře, neckáře, korytníky, pouzderníky a další. Bednář vyráběl běžné dřevěné nádobí z bílého měkkého dřeva- štoudve, vany, dřezy, necky, škopky, máselnice, konve, bečky atd., zatímco bečvář se zabýval výrobou bečev, sudů a kádí z černého tvrdého dubového a bukového dřeva. Další rozdíl byl i v tom, že bednářské nádobí se stahovalo zprvu dřevěnými obručemi z lísky, habru nebo i z divokého ořechu, zatímco bečváři používali obruče kovové, nejčastěji železné. Bečváři jsou poprvé písemně zmíněni v listině fríského biskupa v...
10.05.2009 18:21

Co získáme uložením do dubového či akátového soudku? Proč nestačí demižón?

  Je všeobecně známo, že bourbon, či whisky jsou ukládány a zrají v dubových sudech i několik let. Tento proces se nazývá esterifikace a její velmi pozitivní, účinky se projevují i u destilátů z našich švestek, jablek a podobně. Při ní vzdušný kyslík, který prostupuje dřevem,  způsobuje žádoucí chemickou změnu určitých látek, ovlivňujících chuť. Zároveň dochází k vylučování některých „ostrých“ aromatických složek z pálenky a naopak jiné, velmi žádoucí, chuťové vlastnosti předává destilátu dubové, či akátové dřevo soudku. I pouhých šest měsíců zrání dokáže ovlivnit výslednou chuť velmi příjemným způsobem! Navíc - ne vždy se nám pálenka vyvede k naší spokojenosti, jak už se to občas stane. Několikaměsíční uložení v dubovém soudku pak na takovou působí jako léčebná kůra s blahodárným účinkem! K esterifikaci tedy nemůže docházet, uložíme-li pálenku ve skleněné lahvi nebo demižónu, sklo je pro vzdušný kyslík neprostupné. Z toho důvodu ani několikaleté uložení chuť nijak zvlášť...
10.05.2009 18:20

Ukládání - zrání domácích pálenek do dubových a akátových soudků

Účinky alkoholických nápojů jsou člověku známy od pradávna. A tak, jako člověk objevil kouzlo kvašení a posléze i destilace, přišel i na to, že nejlepší způsob uložení vypáleného destilátu je v uzavřené nádobě ze dřeva a to nejlépe dřeva dubového, nebo z akátu, protože obsah není jen uchováván, ale po určité době ještě dozrává a získává na chuti. Dnes toto zrání nazýváme esterifikací. Je to značně složitý proces mnoha chemických reakcí, při kterém díky dřevem prostupujícímu vzdušnému kyslíku dochází k přeměně méně žádoucích arómat v ty chuťově příjemné, a chuť je navíc obohacena vyluhovanými přísadami z dřeva. Ostatně - u whisky, bourbonu a dalších ušlechtilých destilátů je zrání v dubových sudech zcela nedílnou součástí výroby. Nás, kteří "zušlechťujeme" pálením jen plody naší zahrádky, může jen těšit, že to funguje i u slivovice, kalvádosu a našich domácích pálenek vůbec. I pouhých šest měsíců zrání stačí, aby se z dobré slivovice stala výborná. Což teprve po roce, nebo několika...

Vyhledávání

Kontakt

Jaroslav Beránek Prodejna a sklad:
Veselská 60/2, Žďár nad Sázavou 59101
Vchod z Náměstí Republiky

736 667 269 - J. Beránek ml.
603 572 675 - J. Beránek st.